Urologie
Nádory ledvin
Z klinického hlediska dělíme nádory ledvin na nádory parenchymu ledviny a nádory kalichopánvičkového systému.
Karcinom parenchymu ledviny tvoří 85% všech maligních nádorů ledvin. Česká republika – podle údajů z roku 1995 – zaujímá v počtu nových onemocnění první místo v Evropě.
Nádory ledvin dělíme na benigní a maligní. Mezi benigní patří angiomyolipom, onkocytom, adenom, mezi maligní karcinom.
Klinický obraz (příznaky onemocnění)
Nejčastěji se nádor ledviny projevuje hematurií a nespecifickými příznaky. Zpočátku onemocnění však většinou bývá asymptomatický.
Stanovení diagnózy
V naprosté většině případů je v diagnostice nádorů ledvin prvním vyšetřením ultrasonografie. Základním vyšetřením je pak výpočetní tomografie (CT). Pro určení taktiky léčby provádíme rtg plic a event. scintigrafii skeletu.
Léčba
Základní a také jedinou léčebnou metodou s kurabilním efektem je chirurgická léčba, kterou představuje především radikální nefrektomie. V indikovaných případech provádíme konzervativní chirurgický výkon pro nádor ledviny (záchovné operace). Systémová léčba nádorů ledvin je indikována u nemocných s generalizovaným onemocněním.
Prognóza
Prognóza onemocnění závisí především na histologickém typu nádoru ledviny. U maligních variant potom na stádiu onemocnění (vyjádřeném TNM klasifikací) a gradingu malignity. Pětileté přežití nemocných je při NO, MO a T1/T2 95 %. Šanci na pětileté přežití s nádorem T4 má jen 20 % nemocných. Přežití pět let u nemocných s generalizovaným onemocněním se pohybuje od 0 do 20 %. Z histologických variant má nejhorší prognózu sarkomatoidní karcinom.
Sledování nemocných
Součástí pravidelných kontrol nemocných po nefrektomii pro karcinom ledviny je klinické vyšetření, RTG plic, ultrasonografické vyšetření břicha, scintigrafie skeletu a laboratorní vyšetření.